Většinu času přemýšlíme nad tím, jak si sehnat novou práci nebo jak si uchovat tu stávající. Všude najdete spoustu rad, jak co nejrychleji a nejúspěšněji stoupat po kariérním žebříčku. Přestože je ale práce pro mnohé z nás jedinou možností, jak si zajistit potřebné finance pro živobytí, kde je ta hranice, kdy je toho až příliš? Kde je ta hranice, kdy se člověk zbytečně žene za tím, aby měl stále víc?
Pozor na syndrom vyhoření
Neustálá honba za tím, jít stále výš a výš, si může v našich životech vybrat velkou daň. Ať už se jedná o syndrom vyhoření nebo krizi středního věku. Naše tělo i mysl potřebují dostatek času a prostoru k regeneraci. A jestli jim tento odpočinek nedopřejete pravidelně a včas, snadno se může stát, že vás zaskočí nějaká nemoc, kvůli které nebudete mít na výběr, než na chvíli zvolnit a zastavit se. Rutinní práce po delší době vyčerpává a obyčejný spánek na doplnění energie už nemusí stačit.
Na chvíli se zastavit a přemýšlet
Praxe dělá mistra a tak není překvapivé, že čím déle se nějaké činnosti věnujete, tím lepší v ní jste. Stáváte se čím dál tím výkonnější, zvládáte stejnou činnost lépe a rychleji, než když jste s ní začínali. Tento proces často vede až k tomu, že si mozek co nejvíce úkonů snaží uložit do podvědomí a vy si pak třeba ani neuvědomujete, jak danou činnost vykonáváte. Nebo že ji vlastně vykonáváte. Takto instinktivní práce skýtá ale i své nevýhody. Kvůli tomu, že děláte věci podvědomě, nemusíte si uvědomit konkrétní specifikaci daného problému nebo že by bylo vhodné k dané věci přistupovat trochu jiným, třeba modernějším a originálnějším způsobem. Pokud si dáte na chvíli pauzu a zastavíte se, budete mít prostor k sebereflexi a zamyšlení a budete se poté moci do práce pustit s novým zápalem. Budete mít i čas a prostor na to se věnovat věcem, které vás baví a naplňují. Byla by přece škoda, kdyby vám kvůli práci a pracovním povinnostem život utekl mezi prsty.
